9.06.2018

Houpačka

Tenhle příspěvek je věnován všem, které někdy potká těžká životní situace. Ty z vás, které už něco takového mají za sebou, se mnou budou určitě souhlasit. Že co tě nezabije, to tě posílí a že nejvíc ze všeho pomůže čas.
V půlce prosince ode mne odešel partner. Po více než třicetiletém vztahu. Nečekaně. Nevím, jestli takovou situaci snáší člověk se sklonem k depresím hůř nebo ne. Každopádně já jsem prožila víc než půl roku vnitřního pekla a kromě pocitů, které v takové situaci asi prožívá každý, jsem měla ještě jeden velký problém. Vždycky jsem si myslela, že mi ze všech těžkostí pomůže práce. Práce, kterou miluju, můj svět, kam můžu utéct, na který se můžu spolehnout. A najednou to nešlo. Spojení mezi hlavou a rukou nefungovalo. Ochromil mne pocit, že neumím kreslit a hrůza z toho, že to tak bude už napořád. K tomu podepsané smlouvy, které jsem nebyla schopná dodržet a strach, že se neuživím.
Co mi pomohlo?
Kamarádky a kamarádi (o rodině nemluvě)! Ti nejbližší, i ti vzdálenější. Ohromné překvapení a radost z toho, kolik lidí mi nabídlo pomocnou ruku. Díky vám všem, kdo to čtete a víte, že se vás to týká. Radko, Pavlo.......
Zvířata! O která se člověk musí postarat, ať se mu chce nebo ne, ať si připadá, že padl na dno a nemůže vzhůru. Jsou tu, jsou na mně závislá a moje pocity jsou jim v podstatě fuk. a to je dobře!
Příroda! Hory, lesy, údolí, louky...
Odborníci! Chvilku trvá než člověk najde toho, kdo mu bude vyhovovat, ale má to smysl! Možná i to, že mi nedělá problém o věcech mluvit, nedusím to v sobě.


Teď zpětně mám pocit, že jsem se za ten třičtvrtě rok naučila tolik věcí - sama o sobě, o vztazích, o životě, jako možná nikdy za celý život.
Zahodila jsem profesní hrdost a nastoupila na pár dní v týdnu do práce. Bohužel být ilustrátorkou není příliš lukrativní. A je to fajn a vím, že díky tomu uživím Glena.


Konečně! jsem začala realizovat dlouho plánované věci do eshopu.
Vzala jsem prstýnky, které jsem za těch víc než 30 let dostala a nechala je předělat. Do jednoho z těch nových jsem nechala vyrýt TOHLE. Díky za ten příspěvek B.Š.!
A pomalu jsem se začala zase radovat. Z drobností, z věcí na které jsem skoro zapomněla.
Začala jsem se těšit! Do kina třeba. Na knížku. Na to co mi přinese zítřek.
A hlavně, hlavně se učím žít přítomností a nechat věci plynout! Moc do nich nezasahovat, zbytečně neplánovat, nedělat si iluze a na ničem nelpět. Neříkám, že se mi to daří 100% ale věřím, že časem se to naučím!

All I've Ever Known





16 comments:

  1. ♥ Mám z tebe radost, pani.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju! Já vlastně ze sebe taky :-D

      Delete
  2. Super, Andreo! To mám radost!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju! Je to hrozně úlevný pocit.

      Delete
  3. Bude už jenom líp. Věřím tomu...❤️

    ReplyDelete
  4. tvl broučíne! no jasně, tahle cesta je totiž daleko intenzivnější. jdeš po ní jen ty, sama za sebe, takže ti nic a nikdo nebrání uskutečnit všechny lumpárny světa :-D užívej si to and.♥

    ReplyDelete
    Replies
    1. ♥ vyrazíme nahoru na horu!

      Delete
  5. Jsi velká šikula! A krásná šikula ♥

    ReplyDelete
  6. Andreo, jste moje nejvíc nejoblíbenější ilustrátorka a navíc odvážná žena! Držím Vám palce!
    Klára

    ReplyDelete
  7. Ty jsi největší ilustrátorský guru . Všichni tě zbožňujeme. A v osobním životě přeju už jen směr vzhůru.

    ReplyDelete

Milé návštěvy, děkuji všem známým i neznámým za zastavení a komentáře.